Před zhruba šedesátkou platících fanoušků odstartovali živou produkci prvně jmenovaní okolo deváté hodiny večerní a v první části svého setu vsadili (za podpory hodně solidního zvuku) na průřez tvorby ze starších alb. Již v těchto okamžicích potvrdili v jak skvělé instrumentální formě se nachází. Vůdci Beštovi během let pod rukama vykrystalizovala skutku našláplá družina, kterou hraní jeho složité, ale energické hudby baví. Pokud lze snad hochům něco vytknout, pak je to poněkud profesorský live projev v první řadě kytaristy (a až poté zpěváka) Miloše Bešty, soustředícího se na deklamaci textů. Basista Milan Pózel se zdá býti nemetalovým týpkem, neustále se mazlícím se svými pěti strunami, excelentní bubeník Vladimír Hořký zůstává ve stínu jím pekelně roztančených činelů a tak hlavní pozornost na sebe strhává energický sólový kytarista Tomáš Bešta (neb jako benjamínek je z celé sestavy jednoznačně nejvíc v pohybu). Originální kapela, originální koncertní dramaturgie (tedy v mezích české hroudy, v zahraničí už ji tu a tam někdo použil) - po vzpomínkovém úvodu nasazen nejtěžší kalibr a sice živé provedení kompletního posledního CD „Sabbat v Carnegie Hall“, na kterém ASMODEUS dospěl ke svému muzikantskému i textařskému vrcholu (pořadařené „mystery“ náměty hudebního publicisty Jana Petrička). Song „Živé světlo“ osvěžil (stejně jako na studiové nahrávce) hostující trumpetista Lukáš Koudelka. Technický thrashmetal z mnoha rytmickými záseky, melodickými vyhrávkami a údernými refrény hodnotili posluchači zdvořile uznalým potleskem, avšak o žádný aplaus se rozhodně nejednalo. Jako poslední byla uvedena skladba s pracovním názvem „Rokec“, zpívaná tolik oblíbenou svahilštinou, což byl hodně odlehčený kousek ve stylu hardrockových velikánů. Zbyl čas i na lehce vytleskaný přídavek v podobě písně „Tenkrát na západě“ z debutního CD „Prosincová noc...“ a pro znalce poměrů zbývá dodat, že z alba „Příjezd krále“, zajímavé, ale slepé uličky na jinak urputné ASMO cestě, nezazněla jako již tradičně ani nota.

Po přestavbě nástrojové aparatury došlo i na (pro mne „pokapelu“, snad se hoši neurazí) GLOCK 22, na kterou evidentně dorazila většina z přítomných fans. Za horšího zvuku (vystřídali se totiž i muži za mixpultem) naservírovali porci melodického HC/thrashe, vyšperkovanou heavymetalovými sóly šikovného kytaristy Filipa Šimbery. Skupina působila jako celek živelněji než „předskokan“ (jistě i díky tomu, že zpěvák Milan Veselý není narozdíl od Miloše Bešty svázán kytarou), ale i přes své nesporné instrumentální schopnosti originality ASMODEA nedosahuje. Při výběru repertoáru byl kladen důraz na skladby z letošní novinky „Síla v nás“ a i přes vřelejší přijetí od publika se ani GLOCKu nepodařilo zvednout diváky od stolů a vytvořit pod pódiem sebemenší kotlík

Přesto musel být vnímavý posluchač s tímto vydařeným a zajímavým dvojkoncertem navýsost spokojen.