Komentáře

Základní trable a tvrdý chleba zvukařů

převzato z webu frontman.cz

Zvukař, ten tvrdej chleba má. Málokdo si totiž uvědomuje, jak těžkou práci mají zodpovědní zvukaři s volnomyšlenkářskými hudebníky. A co vy, hudebníci, poznáváte se v některém z bodů? Připravili jsme pro vás přehled největších trablů, které jsou zvukaři nuceni při své práci s muzikanty zažívat.

Vytavené kytary

Každý, kdo se pohybuje v hudebním světě, zná alespoň jednoho kytaristu, který si tu hlavu ne a ne ztlumit. Na kolenou ho zvukař může prosit, aby se ztišil, že to hraje z pódia víc než z beden, že k tomu nenazvučí zpěvy, že to leze do mikrofonů… Kytarista se ale cítí méněcenný, když mu během koncertu nevlají kalhoty, takže bude svůj aparát tavit dál. A co zvukaře dokáže vytočit na maximum? Když kytaristu skutečně přesvědčí, aby se během zvukové zkoušky ztlumil, ale jakmile začne koncert, kytarista si po několika taktech volume zase vyhulí. Na ještě větší úroveň než předtím. Samozřejmě.

Mikrofonový deepthroat

Víte, co je to deepthroat? Nemyslete na čuňárny a představte si nejbrutálnější odnože metalových subžánrů. Všichni ti zpěváci, co si cpou mikrofony hluboko do krku, jsou jednoznačným trnem v oku kdejakého zvukaře. Ten pak pláče, když vidí, jak jeho kvalitní mikrofony citlivé na sebemenší nuanci v barvě zvuku mizí hluboko ve chřtánu chroptícího frontmana.

Mašinkáři

Pro zvukaře není nic horšího, když musí zvučit kapelu, která potřebuje za každou cenu držet krok s dobou. Podomácku nastříhané samply předávané na pochybných mediálních nosičích jsou vskutku oříškem pro kdejakého zvukaře. Když už se podaří starý notebook Acer držící pohromadě už jen díky stovce skejtových samolepek nazvučit, bude to minimálně bzučet. A když to nebude bzučet, přisekne se během rozjuchaného vystoupení harddisk a sample se rozjede s metronomem, potažmo s celou kapelou. A čí to bude chyba? Samozřejmě zvukaře.

Amatérské kapely

Až se stanete nejlepším zvukařem "na vokrese", vemte jed na to, že tu a tam budete muset zvučit koncerty kluků, kteří se v obýváku naučili pět coverů a potřebují se o ně podělit v nejbližší hospodě. A až se vám místní hromotluk při přechodu do refrénu "žízeň, a ja ja ja jaj" trefí paličkou třeba do nového mikrofonu Lewitt, budete ho chtít zabít. I když to bude syn místního řezníka.

Rozježděné kabely

Čím větší aparát, tím víc muzikant. A jedna z věcí, které si zvukaři střeží nejbedlivěji, jsou jejich kabely. Pokud mu po nich při stěhování věcí na podium přejede basák Ampegem, může se vsadit, že ten večer bude hrát jen sám pro sebe. A když na ně pak ještě rozkopne pivo, uváže mu z nich zvukař smyčku. Takovou tu, do které se člověk váže jenom jednou.

Rozlitá piva

K rock‘n’rollu samozřejmě patří alkohol. Neexistuje kapela, která mezi sebou nemá několik členů, kteří vždy hrdě nakráčejí na pódium s plným plastovým kelímkem piva. Během koncertu na něj stejně zapomenou, zteplá jim, a když, tak se z něj maximálně dvakrát napijou. Když se zvukař ohradí, aby si piva neodkládali hned k těm odposlechům, že by je nerad viděl rozlité v reproduktoru, zažije uraženou reakci umělců, kteří přece nejsou tak retardovaní, aby si ho během koncertu rozlili. Ale viděli jste někdy kytaristu, který by si položil pivo na vlastní aparát? Ne. Proč asi?

Psychonástroje

Didgeridoo, kazoo, okarína, theremin… Znáte tyhle nástroje? Když už se vám podaří zjistit, jak něco takového funguje, věřte, že vychytat nazvučení bude trvat minimálně desetinásobně déle. A za kým půjde rozrušená maminka, až zjistí, že dlouho trénované sólo jejího syna na okarínku nebylo slyšet? Jasně, za zvukařem.

Přechytračelí muzikanti

Ten kopák z odposlechu furt slyšim, o tenhle kabel tady zakopnu, ten mikrofon mi tu překáží, tady pořád něco vazbí, přidej mi zpěv – to je moc – to je zas málo... Nekonečné množství variací těchto vět jsou pro zvukaře denním chlebem. Co kapela, to specifická přání a potřeby. Jenže co kapela, to úplně stejný bordel na pódiu, jakmile se začne hrát. Nějaké dej mě trochu víc nebo dej mě trochu míň je jenom rozmařilost. A také trochu efekt pro diváky. Věřte tomu.

- See more at: http://frontman.cz/zakladni-trable-a-tvrdy-chleba-zvukaru#sthash.1vXNdBsk.WpaMxxPQ.dpuf


ŘEV KAINU - DYMYTRY PDF Tisk Email

Jedna z dalších nadějných kapel, jež prošly líhní Kainu a která by mohla mít budoucnost, protože jasně ví, co hrát, jak to hrát a co pro to dělat. Kromě typického hardcoreového podladění kytar a tedy játra trhajícího zvuku, jsou zatím nejvíce poznatelní hlavně atraktivním pódiovým ztvárněním-použitím originálních predátorovských masek ve stylu amerických Slipknot. Tím ale podobnost končí, protože Dymytry spoléhají pouze na vlastní tvorbu, převážně z autorské dílny kytaristy a leadera Jiřího Urbana ml. Když si k tomu dosadíme výhradně české texty, o které se stará vokalista Protheus, vychází, že by tahle skupina měla zaujmout mezi plejádou Revivalů, které kopírují snad vše, co je jenom trochu světově proslulé a na co by tedy mohli chodit lidi. Na to Dymytry rozhodně sázet nechce, nýbrž touží  jít vlastní cestou. Ta je ovšem trnitá a vyžaduje trpělivost a dlouhodobou mravenčí práci. A tak Dymytry koncertují po klubech celé republiky, dostali již příležitost i na velkých prestižních festivalech a jako support otevírali třeba i koncert Arakainu s Plzeňskou filharmonií ve Sportovní hale. Ale vidět je můžete např. i ve společnosti ABBandu, Törru nebo Škworu a dalších. U posluchačů bodují také v soutěžích rockových rádií. Na svém kontě mají zatím první deskový počin PSY-CORE, ale připravují další, protože sestava se mírně obměnila a kapela nemá o nápady nouzi. O kvalitě hudebníků svědčí i to, že do svého ABBandu si A.Brichta půjčuje bubeníka a kytaristu, když baskytarista nedávno neodolal pozvánce do Krucipüsku. Budeme si přát, aby komerčnější konkurence Dymytry pomalu nerozebrala a neobrala nás o další světlou (i když v jejich případě spíše sakra temnou) naději českýho bigbítu.

 
<< Začátek < Předchozí 11 12 13 14 15 Další > Konec >>

stran(a) 14 z 15

Hledat:

Následující akce: