Akce dvou kapel z německé stáje Lifeforce Records, kterou bych dramaturgicky hledal spíše na strahovské sedmičce, se odehrála v žižkovském klubu Kain. Bristolští BURNING SKIES nejsou v naší zemi nováčky, naposledy se nám tu mihli tuším zhruba před rokem po boku MISERY INDEX a ORIGIN. Jejich tvorba je tvořena harcorovými stvoly, které jsou usazeny pevně v death metalové zemině hnojené tu a tam grindovým humusem. Výsledek podobné kombinace se pak samozřejmě má čile k světu, tvorba anglánů má velmi zřetelný tlak a tah na branku a očekával jsem, že živý koncert silné stránky desky jen umocní. Bohužel jsem však tak silné dojmy z koncertu neměl. Výraznější energický vklad jsem zaznamenal hlavně od zpěváka Merva, který disponuje opravdu vražedným hrdelním arsenálem a celkem živelným vystupováním. Jeho mínusem však byly téměř opethovské pauzy mezi skladbami, ve kterých nejčastějším slovním základ tvořila čtyři kouzelná písmenka: „fuck“. Při obou setech se BURNING SKIES i WAR FROM A HARLOTS MOUTH vzájemně podporovali, trousili na sebe vtípky, což celkem uvolnilo atmosféru, ačkoliv podpora od publika vykazovala jistou dávku topornosti a vlastně ani netuším, kde přesně se stala chyba. Přímočařejší aranže a velmi agilní rytmika podpořená solidní instrumentací - to všechno k nějakému pohybu přímo vybízelo.

Při přestavování pódia proběhlo laškování mezi oběma kapelkami, vládla výtečná  nálada a připravila skvělou startovací pozici druhým hrajícím. Na WAR FROM A HARLOTS MOUTH bylo od počátku znát, že energetická výměna bude probíhat mnohem efektivněji. Kapela je totiž vedená Nicem Webersem, vokalistou z germánské laboratoře pro výzkum křížení tvrděkytarových žánrů THE OCEAN. WAR FROM A HARLOTS MOUTH od začátku odpálili bombu, která v sobě mísila post hardcorový základ obohacený o mnohé death-grindové eskapády i math corové náznaky. Poněkud opatrný bych byl se slovem jazz, které visí jako součást žánrového vymezení na webu kapely. Těch několik čistých brnkanců v aranžích doprovázených výraznější medovou basovou linkou rozhodně nemá v posledním materiálu více jak ojedinělé zastoupení. Set berlínských byl o dost živočišnější, ze sestavy zaujal krom ostříleného harcovníka Nica také mladý basyktarista Fillip, jehož do detailu vystylovaná retro postavička měla hodně práce s tím, aby mu pódium bylo dost velké. Spolupráce se stájovými kolegy fungovala opět na výtečnou, některé backing vokály odeřvali BURNING SKIES, písně neměly oproti prvním hrajícím výraznější prodlevy, vše odsýpalo tak jak má. Až na jednotlivce však vystoupení ve velmi slušně zaplněném Kainu nenašlo tak silnou odezvu u přihlížejících. Zvuková stránka koncertu byla uspokojivá, kanonáda kopáků byla srovnatelná se zvukem rotačního kulometu M134, vokály rvaly duši, jen kytary možná místy mohly více řezat. Páteř setu tvořily skladby z aktuálního počinu „Transmetropolitan“, kterému bylo zasvěceno i celé tour a zde, v porovnání se studiovým materiálem, živá prezentace vítězila.